Ještě před rokem jsem byl obyčejným gymnazistou, kterého zajímala makroekonomie a finanční trhy. O tom, že existuje Ekonomická olympiáda, jsem neměl ani tušení. Pak přišel náš učitel ekonomie, který do ní každý rok zve studenty, a stejně tak oslovil i náš ročník.
Ani po školním kole mi nedocházelo, jak velká soutěž to je. Myslel jsem si, že jde jen o další akci, která se snaží napodobit olympiády z přírodních věd.
Až krajské kolo mi ukázalo její skutečný rozsah: desítky tisíc studentů a náročný čtyřkolový výběr, jehož úlohy připravují odborníci z oboru. Překvapilo mě to a najednou jsem si připadal docela malý. Místo abych soutěž dál bral na lehkou váhu, začal jsem doufat, že postoupím do celostátního kola a zažiju zase něco nového.
Spolu s mým dlouholetým zájmem o makroekonomii a finance mě to hnalo dopředu. Byl jsem v maturitním ročníku, takže jsem měl jen jednu šanci. Mým úkolem bylo připravit se co nejlépe. Netušil jsem však, jaké konkurenci budu čelit: veteránům, kteří se olympiády účastnili už poněkolikáté a měli za sebou stáže, praxi v oboru i mezinárodní zkušenosti. Když jsem je poprvé uviděl v celostátním finále, říkal jsem si, že nemám šanci.
Příprava se ale ukázala jako velmi účinná. Odnesl jsem si první místo, nové kontakty a možnost poprvé se výrazněji zapojit do ekonomického dění v Česku. Celou dobu mě přitom provázel pocit, že si vítězství nezasloužím a že tam byli ekonomicky nadanější lidé. To můj zájem a chuť učit se ještě posílilo, a tak začala příprava na mezinárodní finále.





Od něj jsem si moc nesliboval. Nechtěl jsem zažít zklamání a mým snem bylo odvézt si aspoň medaili. Tu získávalo jen nejlepších 50 soutěžících, v průměru jen něco málo přes jednu medaili na zemi. Testy se psaly v několika dnech, byly mnohem těžší než cokoli, co jsem do té doby zažil, a času bylo velmi málo. O výsledku nakonec rozhodovaly hlavně celkové kognitivní schopnosti, ne jen samotné ekonomické znalosti.
Rychlé čtení, pohotové reakce, plánování odpovědí, práce s časem a pod tlakem, kritické myšlení, rychlé formulování myšlenek v cizím jazyce a schopnost vypíchnout to podstatné. To všechno, a nejen to, bylo klíčem k úspěchu. Tyto schopnosti se přitom nebudují jen před olympiádou, ale celý život. Vděčím za ně své střední škole, a především své vyučující matematiky. Paní profesorka Mojžíšová mi pomohla rozvinout rychlost, správnost, přesnost a mnoho dalšího. Díky všem těmto střípkům se mi podařilo uspět mezi nejtalentovanějšími studenty ekonomie a financí z celého světa a umístit se na 3. místě.
Velkou roli sehrálo i ústní kolo, ve kterém jsem před pětičlennou mezinárodní odbornou porotou na místě analyzoval ekonomické dopady různých scénářů. Prakticky bez přípravy jsem musel reagovat na dotazy, změny zadání i náročné scénáře, které jsem si náhodně vylosoval.
Tím ale můj příběh neskončil. Díky svým úspěchům a správnému načasování jsem dostal pozvánku přímo z Kanceláře prezidenta republiky. Spolu s dalšími talentovanými studenty jsem tam diskutoval o tom, jak zlepšit výuku v Česku a co studenti skutečně potřebují. Naše návrhy pak byly předány ministerstvu školství. Debata byla velmi plodná a příjemně překvapila všechny přítomné, včetně pana prezidenta. Bylo opravdu inspirující sejít se v jedné místnosti s tolika výjimečnými mladými lidmi.
Celá tato cesta mě velmi pozitivně ovlivnila a stala se mým dosud největším úspěchem, větším než všechny mé úspěchy v matematice. A pořád nekončí. Co jsem se naučil, chci využít i dál a s Ekonomickou olympiádou plánuji spolupracovat i v budoucnu. Nejvíc jsem ale vděčný za to, že mi olympiáda otevřela dveře ke spolupráci s lidmi, kteří by si mě jinak vůbec nevšimli.
Doufám, že tento příběh motivuje každého, kdo ho čte, aby zkoušel nové věci a nevzdával se. Člověk nikdy neví, co ho čeká. Ještě před rokem bych si nic z toho nedokázal představit, a dnes jsem inspirací pro své mladší bratrance i další známé. Nechci, aby si čtenář odnesl pocit závisti. Upřímně přeji každému, aby byl za svou práci spravedlivě odměněn, tak jako se to podařilo mně, a doufám, že tento článek poslouží jako inspirace a naděje, že je to možné.
